NYC Subway
Debaty na téma čitelnost vs. přesnost jsou zásadní otázkou designu dopravních plánů a schémat. Jak hodně lze v mapě schematizovat a tím pádem zkreslit skutečnost, aby z ní stále vyplývaly důležité prvky a vazby fyzického světa?
Tento spor lze ilustrovat na příkladu mapy newyorského metra. V roce 1972 přišel italský designér Massimo Vignelli s mapou sice vizuálně působivou, avšak, jak se později ukázalo, dost orientačně nepraktickou. Mapa, která byla spíše schématem, byla nahrazena po pouhých 7 letech jinou mapou od firmy Michael Hertz Associates. Přibyly parky, hlavní ulice a mosty, a také byly sjednoceny linky stejných barev. Mapa z roku 1979 je v provozu dodnes, a za tu dobu se stala ikonou a neodmyslitelnou součástí cesty metrem v New Yorku. Proto jsem si ji zkusil nakreslit v ruce.
The so-called “Legibility debate” is a quintessential topic in the field of transit map design. How much can we simplify and therefore distort urban reality, while keeping important real-world features and ties present?
This debate can be illustrated on the New York City subway example. In 1972. Italian designer Massimo Vignelli came with a map that was visually impressive, praised by critics, yet not very practical in terms of orientation and wayfinding. The map was more of a diagram and was replaced after only 7 years by a different one from a studio called Michael Hertz Associates. The new map showed some geographical features such as parks, main avenues and bridges. Multiple lines of different colors (like A,C and E) were merged into one line. The map was introduced in 1979 and is still in use. Over the 40-omething years it has become an icon that you can’t plan your NYC subway journey without. That’s why I tried to draw it by hand.
