Street lamp
Minulou zimu jsem z dlouhé chvíle sestrojil mapové stínítko na starou ikea lampičku. Původní záměr byl překrýt ikonické dálniční křižovatky Los Angeles a neméně ikonickou portlandskou dvousetstopou uliční mřížku, ale… zapomněl jsem proč vlastně.
Nevěděl jsem, k čemu je to dobrý. Jen světýlko bez významu, na které jsem pak docela zapomněl. Po nějaké době mě mí kamarádi zasvětili do tvorby světelného osvícence. A já si po pár dnech mimoděk vzpomněl na svoji divnou mapovou lampičku, a uvědomil si, že nabyla smysl až zpetně.
Teď si totiž můžu vybrat, jestli si pustit modré peklo LA a potrápit tak zbývajících 25% biomasy létajícího hmyzu oproti roku 1990 a svůj cirkadiánní rytmus,
nebo zapnout Portland, nakrmit L-čípky a dopřát si pořádnou porci melatoninu a nanometráže.
Last winter I made two map shades for an old Ikea lamp. I wanted to overlay iconic LA freeway intersections and equally iconic Portland 200’street grid… but I forgot why.
All of a sudden I did not know what it’s good for. Just a light without meaning that subsequently I forgot about. After some time, my friends showed me the work of a luminous enlightener. After few days I remembered my weird map lamp and realized that it found meaning only retroactively.
Because now I could choose whether to turn on the blue hell of LA (Nov ’25 update: f-u Dodgers) and torment the 25 percent of flying insects that’s left compared to the year 1990. And to tantalize my circadian rhythm.
Or I could turn on Portland, feed my eyes‘ red cones and indulge in melatonin and nanometers.
